Emil Páleš: Etikoterapia kráľovná medicíny Pohľad sofiológie na zdravie a chorobu RNDr. Emil Páleš, CSc. Do roku 1994 vedecký pracovník Slovenskej akadémie vied. Od roku 1994 založil a vedie nadáciu Sophia. Svojou prácou nadväzuje na sofiológiu Komenského, Solovjova a Štúrovcov – sofiológiu ako úsilie o syntézu troch oblastí poznania (kozmológie, antropológie a teológie) ako aj troch prameňov poznania (zjavenia, rozumu a zmyslovej skúsenosti). Z jeho pôvodného výskumu zásadný význam má objav synchrónneho a periodického účinkovania pravzorov v dejinách kultúry a v evolúcii prírody. Minulý rok vyšla v českom preklade kniha, na ktorej pracujete už vyše dve desaťročia – Angelológia dejín. A vašu náuku o anjeloch ste predniesli na univerzitách v nórskom Trondheime a vo Viedni. Po 700 rokoch od čias Tomáša Akvinského ste zrejme prvý, kto preniesol diskusiu o angelológii opäť na univerzitnú pôdu. Čím sa vaša práca líši od dnes populárnych kníh o anjeloch? Podarilo sa mi naozaj dokázať, že stredoveká náuka o anjeloch bola pravdivá, prinajmenšom v niektorých svojich častiach. V cirkvách sa totiž v existenciu anjelov dávno už iba „verilo“ z úcty k tradícii. A v populárnych anjelských kurzoch sa usilujú vizualizovať si anjelov pomocou tvorivej predstavivosti. Každý si ich však predstavuje inak a tieto predstavy zodpovedajú skôr osobným sklonom a vkusu jednotlivca než niečomu reálnemu. Mnohí ľudia majú tušenia a pocity niečoho neviditeľného, no vyžaduje si to tvrdú prácu, aby sa tieto zušľachtili a povýšili až na objektívne pravdivé zrenie duchovného sveta. Čítať ďalej...
Etikoterapia Jana Cindlera Etikoterapie vychází z vlivu negativních pocitů na duši. Jestliže je pro nás zdraví nejdůležitější a známe 7 nejdůležitějších pocitů, které nám zdraví poškozují, pak si každý sám dovede pohlídat, aby mu některých z nich nevletěl do duše a nevzal mu zdraví. Které negativní pocity to jsou? Závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach, trápení se pro jiné. Jakmile některý z těchto pocitů lidé "pustí do svého nitra", tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše … Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme. Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Jak se o duši nestaráme, potom to vede k psychosomatickým chorobám, co už se dnes připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe - v tom není pýcha nebo sobectví. Kdosi moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendence řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když... tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být tady a teď. Když utíkáme nazpět, tak tam už nejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky. Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď, neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí - a obecně to nazveme stres. Módní slovo, lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovat člověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo. Čítať ďalej...
